Recenze/review - TRIBULATION – The Children of the Night (2015) ~ DEADLY STORM zine

TRIBULATION – The Children of the Night

CD 2015, Century Media Records

„Je pět hodin odpoledne a muž bez tváře právě usedl k večerní siestě. Vzpomíná. Naslouchá zvukům starého domu. Tíží ho samota a jeden obrovský hřích, který spáchal jako mladý. Tenkrát, jednoho podzimního dne v něm vzkypěla krev, zatoužil spatřit smrt a pak už jen před sebou matně vidí zkroucenou postavu ležící v mezipatře. Každý den, nekonečný počet svítání, pořád na to myslí. Boží mlýny sice mlely jistě a přesně, ale nikdy v sobě nenašel odvahu se přiznat veřejně. Tutlal to v sobě, jako těžké, hnusné tajemství. Občas jen, v návalech svědomí, si našel nějakého důvěrníka a tomu zmateně vyprávěl svůj příběh o nenávisti. Teď sedává u otevřeného okna a modlí se marně k Bohu. Rozhřešení nepřichází. Čeká ho jen postupná hniloba, bolestivé stáří a pak někdy v dálce vytoužená Smrt.“

Tenhle zážitek mi vyprávěl jednou kamarád, když jsem k němu přišel na návštěvu. Znal toho chlápka a pustil mi k tomu povídání novou desku TRIBULATION. Nastal zvláštní okamžik. Seděli jsme v pokoji, popíjeli vychlazené pivo a oba příběhy, ten vyprávěný i ten, který nám předkládají švédští progresivní mágové, se spojily v jedno. Místností se vznášel divný zápach starých časů, záclony se třepotaly do roztodivných rytmů, slunce se snažilo proniknout přes okno dovnitř a my jsme jen okouzleně poslouchali. Na chodbě, v temném stínu zase leželo ve zvláštní kreaci tělo a do duší nám vstoupil zvláštní chlad. Pokoušeli jsme se rozluštit vlivy, které lze v hudbě Švédů nalézt. Na mysl nám naskakovala jména jako IMMORTAL, GHOST, IN SOLITUDE, SISTER OF MERCY plus spousta kapel z osmdesátých a devadesátých let, o kterých jsme se málem pohádali. Hudba je na desce opravdu pestrá, vznešená, neotřelá a se zvláštním smutným nádechem. Nalezneme zde fůzi jak blacku, tak deathu, heavy i doom metalu. Myslím, že nějaká definice není zrovna na místě. Tentokrát je opravdu nutné hlavně poslouchat a dát albu čas pro vstřebání.

Nikde se netlačí zbytečně na pilu, spíš se naléhá, smutní, opatrně našlapuje. Fascinuje mě překrásná, nikterak složitá, hra s náladami, připomínající prosévání písku mezi prsty (cítíte tu vůni tlejících zbytků?), chůzi ledovou krajinou, potápění v černých hlubinách, zdolání vysoké hory. Přijdu si jako chodec, neviditelný kněz, dávající všem odpuštění. Modlím se k lesům, k řekám. Zvláštní je, že to propojení s přírodou tady funguje až v dokonalé symbióze. Tam, kde některé kapely marně tápou a hledají směr, mají TRIBULATION zcela jasno. Okouzlí vás, zamotají do spletitých sítí riffů, unesou do své země nekonečného bědování a mrazu. Pokud jim podlehnete, není již nikdy úniku. Nepomáhají prosby, nářek, ani odpustky, kdo jednou vstoupí, je ztracen. Hudba jakoby tlačila slunce ráno na oblohu, večer rozsvěcela hvězdy a svolávala všechny nesvaté na sabat. Jímá mě zima, do rukou dostávám křeče. Je mi smutno, jako bych měl na prsou těžkou okovanou botu. Stávám se básníkem noci, obdivuji krásu zajímavých a tajemných žen s ledovým úsměvem na tváři. Hledám dobro ve vráskách stařen, převaluji se dlouho do noci zamotaný v peřinách. Je tohle Smrt? Ne, ještě ne, odpovídám si. Ale při přehrávání desky je určitě hodně blízko. Stačí se dotknout.

Zajímavé je, že předchozí dvě desky mě příliš neoslovily. Přišly mi až příliš hodné, nedrásaly mě. Letos ale došlo k přenosu, k zapadnutí všech dílků morbidní skládačky do sebe a já jen nekonečně bloumám ulicemi, marně hledám směr. Nakonec nacházím a odpočívám v pokoji. Až na věky, amen! Desku lze hodnotit samozřejmě i velmi kriticky, nic zase tolik převratného se tady neodehrává, spíš se jen kouzelně šepotá. Nikde není žádný tlak, šok, ani nářez. „Jen“ se pomalu přemlouvá, našeptává, slibuje se chladná mrazivá krása. Přirovnal bych své pocity k požití jedu. Neochrnete hned a nezemřete v rychlých křečích, ale budete se dlouhá léta soužit a každý den vám přibude jeden hřeb do rakve. Těch emocí, obrazů, které ve mě „The Children of the Night“ vyvolávají je obrovské množství a někdy mám problém je vůbec utřídit, ale když uklidním svoji mysl a pořádně se do nahrávky ponořím, nevnímám okolní svět, nežiju svým životem a jen vyprávím dávno zapomenuté příběhy z onoho světa. Jsem jako ten stařec, zmíněný v úvodu, který vypráví svůj osud. Každý máme svoji třináctou komnatu. TRIBULATION ji dovedou otevřít a vyčistit ji jako ta nejjemnější kyselina.

Nedokážu být kritikem, neumím se dívat na album z nadhledu. Jsou desky, které kolem vás prolétnou jako hejno krkavců, pak jsou nahrávky, které zaujmou a pak je tady ještě HUDBA. Psát verdikt je tentokrát velmi těžké, jsem totiž uvnitř, pohlcený a jakoby spoutaný v temné, studené kobce. Názor si určitě uděláte sami, já mohu prohlásit jen jediné. Nechte mě prosím poslouchat a jen do mě občas kopněte, abych se z toho temného snu probral. Zima se zase jednou převlékla za muziku. Pomalá a zákeřná smrt. Takhle nějak si představuji konec lidského života.

Asphyx says:

The music is really varied, noble, original and sad with a special breath on the CD. We find the fusion of both, black and death, heavy and doom here. I think, no definition is exactly on the spot. This time it is really necessary to listen and give the album the time for absorption. Is this Death? No, not yet, I'll answer you. But when the album is playing, it's very close. Each of us has his thirteenth chamber. Tribulation are able to open it and clean it as the finest acid. The winter dressed up as music. Slow and insidious death. This is my idea of the end of human life. Excellent album!

Seznam skladeb:

01. Strange Gateways Beckon
02. Melancholia
03. In The Dreams Of The Dead
04. Winds
05. Själaflykt
06. The Motherhood Of God
07. Strains Of Horror
08. Holy Libations
09. Cauda Pavonis
10. Music From The Other
11. One Hundred Years [The Cure cover] [bonus]
12. Laudanum Dreams [bonus]

Čas: 56:27