DEADLY STORM zine: Report, foto, video – ACID WITCH, BONEHUNTER, ACID ROW – club Café Papírna – Pilsen

Acid Witch

Sedím si takhle doma, přemítám o nesmrtelnosti Krista a užívám si tu vzácnou chvilku, že mám taky někdy čas na lenošení. Už se mi to nestalo hodně dlouho a tak jsem v lehkém šoku. Natahuji si nohy do křesla, nechávám pomalu přicházet spánek. Krásný stav mezi bděním a sněním. Jenže to bych nebyl já, aby se to nezměnilo. Náhle mi přichází SMS zpráva s oznámením, že mám zase v emailové schránce tuny nových zpráv. Znechuceně si odfrkávám, chvilku se těžce přemlouvám a zase usedám k počítači.

Bonehunter

Za jedno odpoledne jsem opět dostal kolem „normovaných“ 150 emailů se žádostmi o recenze, o novinky, návštěvy koncertů. Něco je německy, něco španělsky (neumím oboje a tak rovnou skoro všechno mažu). Pomalu filtruji od reklam a najednou mě do očí uhodí zelený a krvavý obrázek s turné ACID WITCH po Evropě. Ihned mi naskakují vzpomínky na počátky v mojí současné práci, dlouhé a nekonečné procházení továrních hal, na rachot strojů a k tomu neustálé přehrávání jejich songů. Pak už jsem zase chycený, pohlcený a dokud nenajdu staré omlácené CD „Witchtanic Hellucinations“, nedám si pokoj. Zvětšuji plakát celé šňůry, hledám se skepsí koncert v ČR a najednou skoro vykřikuji údivem. Cože? Plzeň? Cože? Duben? Aaaaagggrrrr!

Acid Row

Odbíhám od komputeru, každému to doma sděluji a všem je to jedno. Mám už dávno shovívavou rodinu, tolerantní a úžasnou v tom, že tyhle moje náročné koníčky podporuje. A už mi to v hlavě šrotuje. Je to v pondělí, musíme to nějak „pořešit“ s hlídáním a vyzvedáváním dětí, ale kebule už přemýšlí, peníze jsou odloženy, akční plán rámcově vymyšlen. A hlavně nejdůležitější věc. Vnitřně jsem se rozhodl, že chci jít. ACID WITCH jsou zkrátka hodně velkým lákadlem.

Acid Witch

Uběhne nějaký čas, spousta věcí se organizačně změní, pondělí před koncertem je to v práci na odjištěný granát, doma mám problémy s tím se stihnout vůbec najíst, ale nakonec se dobré dílo podaří a já stojím sice totálně vyčerpaný, ale natěšený před Papírnou v Plzni.

Celý svůj profesní život trávím v továrnách, vyrůstal jsem v Mladé Boleslavi dokonce kousek od fabriky a tak jsem si vypěstoval k podobným halám jako Papírna určitý vztah, respekt. Poloprázdné, staré budovy mívají svoje kouzlo, genius loci. Kdysi jsem dokonce jako mladý a rozněžnělý junák po jakési pijatice sepsal pár básní velebících monumentálnost podobných staveb. Uvnitř je bývalá plzeňská manufaktura pro výrobu papíru lehce zrekonstruována, ale té práce tam bude ještě hodně. Spokojený musí být určitě nejeden dnešní „hipster". Nevím jak je to zde s financováním celého tohohle industriálního monstra, ale pokud vydělává, tak klobouk dolů. Je to vlastně jedno, důležité je, že jsem sjel několik kilometrů tramvají dolů do města, ušel pár kroků a mohl si dopřát za skoro až legračních 120,- kč kapelu, kterou jsem ještě v životě naživo neviděl.

Bonehunter

Dávám si pivo, korzuji, zdravím se s několika známými, nesměle kývám na pozdrav tvářím, které znám jen od vidění. Mačkám v ruce nový fotoaparát. Je to pro nás vlastně taková premiéra. S čerstvým, lehce lepším přístrojem ještě moc neumím, ale těším se neskutečně. Plním své břicho dalším pivem a připadám si v tom prostoru lehce nepatřičně. Sem se hodí vousáči na koloběžkách, rozvážní studenti, kavárenští filozofové v kostěných brýlích, umělci všeho druhu a ne já, pouhý undergroundový pivař, death metalista a „povaha ala pracující a daně platící Charles Bukowki“. Ale co, chutná mi, tak jaképa copa! Čekám na první kapelu a jsem zvědavý, jaké to dnes bude. Pojďme na to, přátelé!

Acid Witch

Jako první se ujali role uvaděčů plzeňští ACID ROW. Pro mě velká neznámá a vlastně i velké překvapení. Vůbec jsem nevěděl, co od kapely čekat a byl jsem před jejich setem čistý jako znovu ušitá blána opět čerstvé panny. Budiž tedy mojí omluvou, že jsem neměl nic dopředu vůbec „naposloucháno“. Kapela se prezentovala vcelku chutným stoner rockem. Hudební inspirace byla patrná až někde v Seattlu. Pro mě jsou synonymem stoneru vymleté zuby Matta Pikeho z HIGH ON FIRE nebo rozmlácené čelo od mikrofonu Phila Anselma z DOWN, ale tady to bylo spíš v rytmu KYUSS a grunge smeček. A ty já zase tolik nemusím (nebo spíš vůbec). Tenhle styl má bolet, má to být chaos a zmar. Při vystoupení ACID ROW to bolelo tak napůl. Kapela je ale mladá, má toho spoustu před sebou. Hlavně tedy práce, odříkání a dlouhých hodin ve zkušebně. Bylo to dobré, ale chce to ještě trošku přidat. S nadsázkou by se dalo říct, že dokud neuvidím krev na pódiu, tak nebudu spokojen:)) Každopádně pěkné vystoupení, doufám a pevně věřím, že zrovna tahle smečka bude co nejvíc hrát a někdy příště si ji dám klidně znovu s chutí. Pokud zjistíte, že vystupují ve vašem okolí, určitě si na ně zajděte, mělo to velké chlupaté rockové koule a je cítit, že členové ansámblu to myslí s hudbou vážně!

Acid Row

ACID WITCH rozjeli ten svůj psychedelický halucinogenní doom death jako druzí. V sále jakoby se setmělo, z nebe náhle padaly krvavé kusy střev a kolem se začaly šourat zástupy šílených monster. Horory pomalu (až hmatatelně) ožívaly, maniaci s motorovými pilami, bláznivé a choré ženy v dlouhých nemocničních pláštích se zjevovaly ve stínech na zdech klubu a já se začal postupně nořit do hlubokého hudebního tratoliště krve. Bylo to mocné, uchvacující, svým způsobem krásně nad věcí, zhoubné a celé vystoupení připomínalo opuštěný dům pro choromyslné někde tak z přelomu 19. a 20. století. Kousek na kopci nad městem opět vzýval Norman Bates svoji dávno mrtvou matku a v mnohých koupelnách se za plentou objevoval stín kuchyňského “PSYCHO“ nože. Velmi oceňuji hlas, který byl mocný, naléhavý, smutný a bolestivý zároveň. Osmdesátá léta minulého století formovala moji tehdy ještě „dětsko - puberťáckou“ osobnost a to jak hudbou, tak filmy. ACID WITCH všechno tohle spojili v dokonalou symbiózu krve, špíny, zla a syrovosti. Bylo to chutné jako čerstvé vnitřnosti, pálilo to jako pižlání břicha tupým nožem. Byl jsem mimo realitu a stal jsem se pomateným ne-hercem v jednom z béčkových filmů. Krutost nadevše. Kult a za mě deset uříznutých paroháčů k tomu! Úžasný zážitek.

BONEHUNTER byli pro mě po ACID WITCH jen slabým odvarem. Pánové sice mlátili s nástroji v rytmu thrashe, punku, sem tam nějakého toho hard core, ale ani přes velké nasazení kapely jsem se už nějak nechytil. Ono to bylo sice vcelku dobré, ale Finové mě zrovna dvakrát nepřesvědčili. Mám pro podobné „bordely“ poměrně slabost, ale tentokrát mi chyběla větší originalita, kus něčeho, co bych si i po čase zapamatoval. BONEHUNTER do toho řezali hlava nehlava, sem tam vylezl nad povrch nějaký poměrně zajímavý motiv, ale jinak jsem si trochu připadal jako v lisovně karoserií. Nějak jsem po tom rozjímání s ACID WITCH neměl na tenhle chaos moc náladu a vlastně ani chuť. Má maličkost tedy raději po několika skladbách a fotkách odešla na pivo a jen bloumala po okolí. Prohodil jsem pár slov s kytaristou ACID WITCH, nechal si udělat nějakou tu dagerotypii na památku, domluvil případný rozhovor a vůbec mi bylo dobře. Byl jsem ten večer naladěn na trošku jinou notu a tak jsem po chvíli ospale pelášil na tramvaj. Takže asi tak.

Bonehunter

Nevím, kdo byl hlavním strůjcem této akce, ale rád bych mu/jim zde a přede všemi poděkoval a vysekl malou poklonu (celý večer provázel dobrý zvuk – tedy na to, že podobné prostory se zvučí velmi špatně). Podobné seance sice nebývají z nejnavštěvovanějších (přišlo odhadem okolo 60 zombie), ale tohle tedy byla hodně příjemná hudební (ACID WITCH - cult forever!) delikatesa! Přirovnal bych to k takovému death/doomovému lahůdkářství, kam zavítali jen samí zmlsaní strávníci. Byl jsem sice cestou domů v temných uličkách jaksi opatrnější a celou noc jsem si zpříjemnil nějakými těmi nočními můrami, ale pro nás, hledače archivní muziky, byl tento večer až magicky krásný.

Mr. Asphyx and guitarist Acid Witch

Nešetřím a nebudu šetřit ani chválou na organizátory. Pondělí je prokletý pracovní den, první v týdnu a tak oceňuji i dodržování časů vystupujících (pokud tedy budeme tolerovat akademickou půlhodinku). A víte co? Měli jste tam být. Protože kdybyste tam byli, tak jste nemuseli číst tenhle můj předlouhý článek a mohli jste si ten pěkný „hororový večer“ užít spolu s námi hezky reálně a naživo. Budiž vám země lehká, děkuji za pozornost.

FOTOGALLERY

author of photos – Asphyx

- for original size click on photos

- pro zvětšení klikněte na fotky

ACID ROW