SICKENING
– The Beyond
CD
2015, Amputated Vein Records
Krev
není voda a přesto se k ní někdy tak chováme. Také se
říká, že lidé jsou krutější a vynalézavější v tom,
způsobit někomu bolest, než zvířata. Pod obě tyto věty se dá
s klidem podepsat. Příkladem budiž naše v podstatě
dokonalá schopnost se navzájem neustále vyhlazovat. Opět se
procházíme po bojištích, sledujeme pomalu umírající, kterým
není pomoci, šlapeme do rudých kaluží, smíchaných s bahnem,
zakrýváme si uší před nářkem umírajících. Je to v podstatě
pokaždé stejné, mění se jen místo a čas. Zajímavé je, co ve
mně některá alba evokují. Právě recenzovaní italští
brutalisté SICKENING přitom volí témata svých textů spíše z
filmů, z hororů. Možná u mě navodil válečnou náladu
obal, který je tentokrát velmi emotivní a zapamatovatelný. Pojďme
ale k muzice. Ta je naléhavá, krutá, nekompromisní. Pánové
se zhlédli v CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, ale i třeba v
takových DEVOURMENT. Těch vlivů je samozřejmě hodně a jsou
nepřehlédnutelné, ale nijak mi to tentokrát není proti srsti.
Italové mě okouzlili svým přístupem, nadšením a absolutním
nasazením.
Album,
které je třetím dlouhohrajícím v pořadí, mě jednoduše
překvapilo. V brutálním death metalu si vybírám pro sebe
jen ty nejkrvavější a nejchutnější kousky a tady to bylo
vzájemné „souznění“ hned od počátku. Hudba je zde sice
krutá a zpočátku zdánlivě monotónní, ale věřte nebo ne,
časem se mi začala vařit krev v žilách sama od sebe. Tedy,
musela mi zrovna hrát v přehrávači deska s názvem „The
Beyond“ a k obědu jsem nutně musel pojídat syrovější
steak. Po chvíli jsem ucítil kolem hi-fi věže pach spáleného
masa, hnilobu a zaschlé krůpěje červené, životně důležité
tekutiny. Přemýšlel jsem, podupával nohou a spolu s kapelou
se těšil na každý nový song. Mozek se začínal vařit spolu
s ohřívanou flákotou a do ticha pokoje se ozývaly šílené
stěny z kytarových riffů. Soused začal do rytmu bušit do
zdi a řvát něco o tom, že se to nedá poslouchat. Je nahluchlý a
poměrně tupý. Když album dohrálo, pustil si nejkrvavější ze
zpráv v naší vaší televizi a hltal po soustech další
utrpení od usmívajících se reportérů.
Ty
příběhy, které některé desky provází, jsou zvláštní samy o
sobě. Vím moc dobře, že SICKENING nejsou ničím výjimeční,
jiní, progresivní. Nevadí mi to. Beru muziku, tak jak přijde,
nechávám ji na sebe působit, vstřebávám ji. Nechci být
kritikem, chci si užívat. Návštěva jatek a přilehlé kafilérie
sice není z nejveselejších, ale o tom brutální death metal
zkrátka je. Je to podobný extrém jako třeba adrenalinové sporty
nebo soužití s hysterickou ženou. Je to absolutní výmlat,
očista mozku, trepanace lebky. Ochutnejte a uvidíte sami! Zažijete
podobný pocit, který mívají lidé u hororových filmů. Budete
s napětím čekat, odkud vyskočí další oživlá mrtvola a
po několika dnech strávených spolu s kapelou, vám bude dělat
problém neohlížet se v temných chodbách svého domu. Je to
sice celé o strachu, šoku a lekání, ale je to zároveň velmi
lákavé. Svět pro vás získá lehce nachový nádech a starosti,
které si každý taháme po většinu času na hřbetech, budou
náhle malicherné.
SICKENING
nám letos předložili tradičně pojatou, velmi krvavou,
nekompromisní desku, plnou klasických riffů, tlaku a smrti. Pokud
vám tyto věci stačí ke „štěstí“, myslím, že byste mohli
být spokojeni. Více nechtějte a nehledejte. Já vlastně ani
nevím, proč zrovna tahle parta řezníků dokázala mé uši
přitáhnout k CD přehrávači. Vždyť pitvání zaživa,
prořízlé tepny, hrátky se střevy, prohmatávání mozku za
plného vědomí a podobné taškařice můžeme dnes zažít na
každém kroku mraky. Tento rok vzniklo ve Florencii velmi
„příjemné“, dobře poslouchatelné dílo, které je hlavně
velmi zručným řemeslem. Říkám to pořád, když se umně sladí
brutalita s temnotou a krví, nemůže to dopadnout špatně.
Tedy pokud to vezme kapela za dobrý konec provazu. A to se tady
stalo. Krutá, syrová deska!
Asphyx
says:
SICKENING
give us
this
year
the
traditionally,
very
bloody,
uncompromising
album,
full
of
classic
riffs,
pressure
and
death.
This
very
"pleasant",
well
listenable
work
was created this year in Italy.
I
say
it
all the time
when
the
brutallity harmonize
with
darkness
and
blood,
it
can't
get
wrong.
So
if
the
band catch it
for
a
good
end
of the rope.
And
it
happened
here.
Italians
charmed
me
with
his approach,
enthusiasm
and
absolute
dedication.
Cruel,
raw
album!
Seznam
skladeb:
01. Into the unknown
02. Crucified by preconception
03. The passage
04. Condemned blind
05. The slow pace of suffering
06. ...And then new light
07. The prophecies of Eibon
08. Beyond the threshold
09. Descent into the abys
Čas:
36:34
Sestava/band:
Claudio
Miniati – zpěv
Alessandro
Materassi – kytara
Edoardo
de Nardi - basa
Marco
Taiti - bicí