DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 28. dubna 2024

Recenze/review - BARON - Beneath the Blazing Abyss (2024)


BARON - Beneath the Blazing Abyss
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Dívám se do tmy. Jdu po paměti. Jsem uprostřed jeskyně, pomalované podivnými symboly. Hromada kostí, ležící na špinavé zemi, mi dává jasně na vědomí, že jsem velmi blízko. Už jenom pár metrů a moje cesta bude u konce. Otevírám rezavé dveře a přede mnou se otevře brána do samotného pekla. Očekával jsem spalující oheň, čekal jsem žhavou lávu, jako na novém albu finských BARON, ale potkal jsem spíše chlad a krvavou mlhu. Usedám na kamenný trůn a čekám, co se bude dít dál. Nakonec jsem smeten nekonečnou smrští riffů, divokých bicích a děsivou atmosférou.

Jedná se o debut, který si ale příliš nezadá s o hodně slavnějšími kolegy. Ihned, jakmile jsem si desku pustil poprvé, věděl jsem, že tahle hudba koluje i v mých žilách. Základem je syrový death metal ze staré školy, přidávány jsou potom doom metalové prvky. V některých momentech slyším i hardcore, grindové momenty. Jako celek je potom nové album syrovým masem, které vám podává kapela na víku od rakve. 


Poslouchat novou desku "Beneath the Blazing Abyss" je opravdu velmi podobné děsivému rozjímání ve staré jeskyni. Prosévám mezi prsty prach svých předků. Dusím se vlastním stínem. Vše je ohlodáno na kost, volně inspirováno kapelami jako MORBID ANGEL, DEICIDE, ROTTREVORE, ABHORRENCE, CONVULSE, starými AMORPHIS. Na nahrávce se setkáte jak se zběsilými, bestiálními a absolutně zničujícími pasážemi, tak i chladnými a majestátními ozvěnami. Celým albem se potom, jako nějaké krvavé stopa, prolíná zvláštní atmosféra. Nevím, jestli je to způsobeno tím, že je kapela z Finska, ale nemůžu si pomoc, opět cítím určitou melancholii, která je pro smečky z jejich země typická. Přiznám se bez mučení, že jsem chtěl nejdříve trošku přimhouřit oči, protože se jedná o debut, ale vůbec jsem nemusel. Vše perfektně sedí na svých místech. Zvuk, obal i celkové provedení jsou výborné. Hlavní je pro mě ale vždy hudba samotná. A ta je velmi dobře napsaná, líbí se mi takový ten drive, heavy efekt, chvění nebo jiskra, chcete-li. Je tu vše potřebné pro to, abych se znovu a znovu vydával do jedné staré jeskyně v hlubokých lesích. Už teď se těším, až budu drtit kosti a budu u toho poslouchat BARON. Ti mě totiž doopravdy zaujali, rád jsem se k jejich první desce vracel. Je totiž až po okraj narvaná temnotou, chladem, schopností vás zničit. Jsem už možná starý prašivý pes, ale tahle hudba mi vlila do žil velkou spoustu temné energie. Dívám se do tmy. Jdu po paměti. Otevře se přede mnou jeskyně, pomalovaná podivnými symboly. Hromada kostí, ležící na špinavé zemi, mi dává jasně na vědomí, že jsem velmi blízko. Dívám se do tmy. Jdu po paměti. Jsem uprostřed jeskyně, pomalované podivnými symboly. Hromada kostí, ležící na špinavé zemi, mi dává jasně na vědomí, že jsem velmi blízko. Už jenom pár metrů a moje cesta bude u konce. Otevírám rezavé dveře a přede mnou se otevře brána do samotného pekla. Doom death metalová láva, vyvěrající ze samotného podsvětí! Krvavý otisk démonů!


Asphyx says:

I'm looking into the darkness. I'm going for memory. I'm in the middle of a cave, painted with strange symbols. A pile of bones lying on the dirty ground lets me know I'm very close. Just a few more metres and my journey will be over. I open the rusty door and the gateway to hell itself opens before me. I was expecting a scorching fire, I was expecting hot lava, like on the new album of Finnish BARON, but I met rather cold and bloody fog. I sit on the stone throne and wait to see what happens next. Eventually I am swept away by an endless whirlwind of riffs, ferocious percussion and eerie atmosphere.

It's a debut, but it doesn't hold much of a candle to its much more famous counterparts. As soon as I listened to the record for the first time, I knew this music was running through my veins as well. The base is raw old school death metal, then doom metal elements are added. In some moments I hear hardcore, grind moments. As a whole, then, the new album is raw meat served to you by a band on a coffin lid.


Listening to the new album "Beneath the Blazing Abyss" is really very similar to a scary contemplation in an old cave. Sifting through the dust of my ancestors. I'm suffocating in my own shadow. Everything is stripped to the bone, loosely inspired by bands like MORBID ANGEL, DEICIDE, ROTTREVORE, ABHORRENCE, CONVULSE, old AMORPHIS. On the record you will encounter furious, bestial and absolutely devastating passages as well as cool and majestic echoes. Then, like some bloody trail, a strange atmosphere permeates the entire album. I don't know if it's due to the band being from Finland, but I can't help but feel a certain melancholy again, which is typical of the pack from their country. I'll admit without torture that I wanted to turn a little blind eye at first, because this is their debut, but I didn't have to at all. Everything fits perfectly in place. The sound, the cover and the overall performance are excellent. But the main thing for me is always the music itself. And it's very well written, I like the drive, the heavy effect, the shimmer or sparkle if you will. It has everything I need to go to an old cave in the deep woods again and again. I'm already looking forward to crushing bones and listening to BARON. They really got me hooked, I loved coming back to their first album. It's filled to the brim with darkness, coldness, the ability to destroy you. I may be an old mangy dog, but this music has injected a lot of dark energy into my veins. I look into the darkness. I'm going for memory. A cave opens up before me, painted with strange symbols. A pile of bones lying on the dirty ground lets me know I'm very close. I look into the darkness. I'm searching for memory. I'm in the middle of a cave, painted with strange symbols. A pile of bones lying on the dirty ground lets me know I'm very close. Just a few more metres and my journey will be over. I open the rusty door and the gateway to hell itself opens before me. Doom death metal lava emanating from the underworld itself! The bloody imprint of demons!



Line up -
Tommi Astala - Vocals, Acoustic guitar
Jerry Tamminen - Guitar, Vocals, Programming
Teemu Karell - Guitar
Toni Nisukangas - Bass
Juuso Hämäläinen (Disguised Malignance, Azatoth) - Drums

Cover art by Misha Mono

Track listing -
1. Primordial Possession
2. Infernal Atonement
3. At the Dawn of Damnation
4. Incinerated Evil
5. Bound to the Funeral Pyres
6. Hands of Sin...
7. ...Swallowed by Fires Beneath

Recenze/review - ABOVE AURORA - Myriad Woes (2024)


ABOVE AURORA - Myriad Woes
CD 2024, War Anthem Records

for english please scroll down

Podvědomě jsem věděl, že se stalo něco hrozného. Les utichl. Jakoby naslouchal, jakoby se bál. Vzduch byl těžký a temný. Tělo leželo uprostřed mýtiny. Chladné a bílé. Jako smrt, jako bílý sníh. Její vyděšené oči se ptaly, proč? Odpověď nepřicházela. Místo toho jsem si pustil novou desku polských black doom metalistů ABOVE AURA a přemýšlel jsem o tom, kolik podob zla jsem za svůj život už viděl. Bylo to děsivé. Jak tam ležela, sama, bez života.

Třetí dlouhohrající album se povedlo. To jsem věděl hned po prvním poslechu. Občas to tak mívám, že si všechno přesně sedne na svá místa. Je těžké popsat slovy, co se na desce odehrává. Lepší je ochutnat ukázky a potom uslyšíte sami. Třeba se také ocitnete v lese, který před chvílí utichl. 


Stylově lze tvorbu polských maniaků přirovnat k tomu, co hrají kapely jako FUNERAL MIST, AOSOTH, KRIEGSMACHINE, ANTAEUS, GEVURAH, DEATHSPELL OMEGA. V některých momentech je nová deska složitá, těžká na poslech. Je nutné jí dát čas. Jen si tak sedět nebo chodit temnými ulicemi, jen tak si poslouchat. Osvědčila se mi i černá místnost a otevřené okno do chladné noci. V těchto momentech vynikla nová deska "Myriad Woes" nejlépe. Ve skladbách, které mají skvělý mrazivý zvuk, se ukrývá zklamání z vlastní existence, depresivní stavy, melancholie, i nekonečný smutek. Opravdu, když jsem album stále dokola poslouchal, úplně jsem před sebou viděl dívku, která si drásá obličej do krve uprostřed lesa. Black metal, který tahle smečka hraje, se dá vnímat mnoha způsoby. Netuším, který je ten správný. Jistý jsem si ale s tím, že se budu k novince rád a často vracet. Má v sobě totiž něco navíc, co ji odlišuje od ostatních. Vnitřní neklid, chvění, temnou energii, bolest i naději. Možná existuje i svět stínů, který každý z nás navštívíme po smrti. ABOVE AURA tam podle mého museli nové album nahrávat. V zemi nekonečného šepotu, mrazivých nálad, v močálech, ve kterých leží těla utopenců. Nové skladby ve mě probouzejí pestrou paletu do černé zahalených nálad. Pokud máte tenhle styl rádi a s chutí se necháváte pohřbít zaživa, hraje se zde i pro vás. Podvědomě jsem věděl, že se stalo něco hrozného. Les utichl. Jakoby naslouchal, jakoby se bál. Vzduch byl těžký a temný. Tělo leželo uprostřed mýtiny. Chladné a bílé. Jako smrt, jako bílý sníh. Mrazivý, temných black doom metalový stín! Bolest z vlastní existence, nakrájená na kusy!


Asphyx says:

Subconsciously, I knew something terrible had happened. The forest had fallen silent. It was as if it was listening, as if it was afraid. The air was heavy and dark. The body lay in the middle of the clearing. Cold and white. Like death, like white snow. Her frightened eyes asked why? No answer came. Instead, I put on the new album by Polish black doom metallers ABOVE AURA and thought about how many forms of evil I have seen in my lifetime. It was terrifying. Lying there, alone, lifeless.

The third full-length album was a success. I knew that after the first listen. Sometimes I get like that, everything falls into place. It's hard to put into words what's happening on the record. It's better to taste the samples and then hear for yourself. Maybe you will also find yourself in a forest that has just gone silent.


In terms of style, the Polish maniacs' work can be compared to that of bands like FUNERAL MIST, AOSOTH, KRIEGSMACHINE, ANTAEUS, GEVURAH, DEATHSPELL OMEGA. In some moments the new album is complex, hard to listen to. You have to give it time. Just sit or walk down the dark streets, just listen. A black room and an open window into the cold night proved useful. It was in these moments that the new album "Myriad Woes" stood out the best. The songs, which have a great chilling sound, hide disappointment in their own existence, depressive states, melancholy, and endless sadness. Indeed, as I listened to the album over and over again, I could totally see a girl in front of me, scratching her face bloody in the middle of the forest. The black metal that this pack plays can be perceived in many ways. I don't know which is the right one. But I am sure that I will come back to this new album often. It has something extra that sets it apart from the others. Inner turmoil, trembling, dark energy, pain and hope. Maybe there's a shadow world we all visit after we die. I think ABOVE AURA must have recorded the new album there. In a land of endless whispers, chilling moods, in swamps where the bodies of drowned people lie. The new songs awaken in me a colourful palette of moods shrouded in black. If you like this style and are happy to be buried alive, this is playing for you too. Subconsciously, I knew something terrible had happened. The forest had fallen silent. It was as if it was listening, as if it was afraid. The air was heavy and dark. The body lay in the middle of the clearing. Cold and white. Like death, like white snow. A freezing, dark black doom metal shadow! The pain of its own existence, sliced to pieces!


TRACKLIST
1. Inner Whispers
2. Spark
3. Efforts To Fail
4. Horns Of Dread
5. No More Shall The Boulder Descend

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý čtvrtý - Metaloví dřevorubci


Příběh čtyř stý padesátý čtvrtý - Metaloví dřevorubci

Vstávaj, dělej, nebudeme na tebe čekat. Slyším nějaký hlas jakoby z dálky. Třeští mi hlava a myšlenky létají spíš kolem mě, než uvnitř. Je mi zima, přesto, že je divně dusno. Najednou se přidá další hlas. Odněkud ho znám. Je trošku naštvaný, ale také malinko plačtivý. Jasně! To je moje holka. Otočím se na bok a dám si ruce pod hlavu. Uvědomím si, že kolem mě nejsou peřiny, ale jenom tvrdá zem. Něco mi vleze na tvář. Proč pořád křičí? Mám prý za nimi dorazit pěšky, když nic nevydržím. Potom  mi někdo začne omývat obličej vodou. Otřepu se a sednu si. Kde to jsem? Usnul si před chalupou. Měla jsem strach. Asi jste se včera děsně ožrali. Vyhlížela jsem tě z okna a pak jsem k ránu asi zabrala. Zlatá to žena. Omyju si obličej a vypotácím se z chalupy. Mám zase svoji oblíbenou letní brigádu. První den mezi dřevorubci byl skvělý, co si tak pamatuji. Pomalu se mi rozjasňuje. Akorát žaludek je jiného názoru. Vzpomenu si na rum, zelenou a čerta. Pobliju se na cestě před živým plotem. Ihned se seběhnou sousedovy slepice. Musím večer blondýnce říct, že má vajíčka odmítnout.

Jdu do kopce, nahoru na hřebeny. Tenkrát se ještě stahovalo dřevo koňmo. Potkám hajnýho, který se mi děsně směje. Ty si včera vypadal. Prý jsem tančil a zpíval. Taky jsem zvedal Mařence sukni a divil se, co to pod ní má. Uff. Dáš si loka, zeptá se mě Franta, který je hlasem z mého probuzení. Tvoje chyba, že si přišel pozdě, budeš ráno bez přestávky a naděláš si to. Život i práce je tu tvrdá, ale to vlastně všude. V továrnách, na poště, na polích i na jatkách. Další z brigád, na kterých poznávám lidi. Zde jsou to samí horalové. A také přistěhovalci. Po válce se znovu pohraničí osídlovalo a tak tu najdeme Rusíny, Ukrajince, Slováky i Poláky. Spojuje nás jediné. Alkohol a pár mladších i metal. Jacek sem přišel před několika lety. Zabral jednu z posledních chalup. Nechtěli ji ani Pražáci. Prý se tam kdysi stalo něco hroznýho. Moc o sobě nemluví, ale dře jako otrok. Musíme se spolehnout jeden na druhého. Mám méně síly než ostatní. Je mi teprve dvacet a je to pro mě děsná dřina. Ale včera jsme zachlastali a tak mě vzali mezi sebe.

Les voní a dřevo je smrkové. Těžíme za jakéhokoliv počasí. Stahujeme klády dolů na cestu, pomáháme koním, osekáváme větve a všichni ze mě mají srandu, když makám i o svačině. Připadám si, že se vařím ve vlastní šťávě. Chvílemi skoro omdlévám, ale nesmím povolit a ukázat slabost. Smáli by se mi. Byl bych bačkora. Franta se po svačině usměje, zapálí si startku bez filtru a zeptá se mě na metalové triko, které mám na sobě. Vader, starý motiv, na dotahání. Jacek se k nám přidá. Jsme tu tři, co poslouchají metal. Zvláštní. Ale je to tak. Hlavně bych to nečekal. Předák jede do vsi pro nové nářadí. Přiveze i kazeťák a tak najednou, když na chvilku utichnou motorové pily, tak zní lesem Metallica, Obituary i Slayer. Hele, můžu přinést zítra nějaké kazety. Domluveno. Do oběda trpím jako zvíře. Na chvilku se moje utrpení rozjasní ve chvíli, když spatřím její boky a nohy. Přes větve víc nevidím, ale poznám ji. Poznal bych ji kdekoliv. Chlapi na ní pískají a mě dělá hrozně dobře, když přijde ke mě a přinese mi gulášek. Sedneme si bokem a já se znovu omluvím, že jsem se včera tak opil. Ujišťuje mě, že jí to nevadí, jen se to prý nesmí opakovat každý den.

Na chalupu dorazím k večeru, dnes s chlapama fakt do hospody nepůjdu. Oni jsou většinou sami nebo mají takové ty divné vztahy. Sem tam se u svých žen zastaví, ale jen na otočku, vysypat pytel, jak říkají. Já to mám přeci jen jinak. Jasně, že jsem taky chtivý a obyčejný chlap, ale vždycky jsem chtěl i něco víc. Pokecáme chvilku o knihách, ale pak musím makat na zahradě, slíbil jsem že opravím schody, natřu kus zdi a vůbec udělám, co je potřeba. Padám pak do postele bolavý, tělo studentovo není uvyklé tolik fyzicky pracovat. Copak o to, stále jsem poměrně úspěšným sportovcem, dokonce sbírám i nějaká ta ocenění, ale tohle je fakt makačka. Bolí mě svaly, o kterých ani nevím, že je mám. Umeju se a padnu na záda. Než přijde, tak už klimbám. Lehce mě políbí, promiň, ale nakonec se nechám přemluvit. Je to moc hezký, ale usnu potom tak tvrdě, že nevím o světě. Alespoň, že nespím na zápraží, mihne se mi hlavou a už je tu ta stará svině budík. Bouchnu do něj. Sednu si, plácnu jemně blondýnku po zadku a ona se zavrní. Závidím jí, že může ještě spát. Na mě už čekají. Dlouze kouří a dívají se směrem na Ještěd. Dnes bude lejt, kývají hlavou nad úplně jasnou oblohou. Nevěřím jim. Jdu nalehko.

Není to déšť, jsou to proudy vody. Průtrž mračen. Kloužeme z kopce i do kopce. Je mi líto koní, je mi líto nás, protože tohle je fakt otročina. Nad motorovkami se vznáší opar. Ušpiněné tváře, napnuté svaly, pot a krev. Franta nám přivezl basu desítky, ale musíme se pro ní pokaždé vydrápat nahoru. Každý lok je pak manou nebeskou. Takhle nějak to musí vypadat v džungli. Vlhký, lehce mrazivý, přesto teplý vzduch. Uklouznu na větvi a padám na záda. Bouchnu se do hlavy. Ještě, že mám kanady a tvrdou lebku. Někdo mě zvedne. Dobrý? Ptají se mě a já kývnu zmateně na souhlas. Vezmu si sekyru a jdu sekat. Na temeno mi padá déšť. Jsem promočený až na kost, ale musíme to dodělat. Koně frkají a mají u nozder páru. Vůbec se jim to nelíbí. Připadám si jako oni. Jednu věc jsme si ale nenechali vzít. Napřáhnu se a sekám v rytmu Iron Maiden. Kazeťák je pod přístřeškem. Modlím se, aby nedošly baterie, to bych hned vypadl z tempa. Ale kluci jsou zásobený. K obědu mám chleba s tvarohem. Hele, dnes ta tvoje holka nepřijde, docela by mě zajímalo, kdyby měla zmoklé triko. Zvednu se a jdu  za původcem hlášky. Chceš do držky, ale říkám to jen tak, má přes dva metry a uspal by mě jednou ranou. Ale on to neudělá, protože je to rovnej chlap. Připadají mi tu takoví všichni. Moc toho nenamluví, ale za práci umí vzít. Říkají mi študente a postupem času se staneme kamarády. 

Kolem chalupy nejde nic dělat a tak se jen omyji, splním manželské povinnosti a pak vezmu blondýnku do hasičárny. Jsou tam už všichni. Prádlo si suší na topení a nad kamny. Maruška se mi směje a ptá se, jestli chci zase vědět, co má pod sukní. Trošku se stydím, ale ona jen mávne rukou. Jsou tu drsnější lidé, protože takoví musí být. Ale jsou opravdoví. Když se stanete jejich sousedem, jejich kamarádem, tak by za vás položili život. Občas se to v lese stane. Vyprávějí mi o starých chlapech, co už to nedávali, jak je zavalil kmen, jak uklouzli a jednoho dokonce pokopali koně. Nemají tu televizi, rádio, ani automaty. Tyhle vymoženosti sem ještě nepřišly. Myslím tím do hospody. A tak se vypráví, chlapi jsou po panácích takoví vláční a někdy i zasnění. Maruško, dej nám ještě jednu rundu dokola. Rozejdeme se do svých domovů lehce před půlnocí. Vyhodí nás, abychom to druhý den v lese zvládli. Nemůžeme usnout a tak si pouštíme vinyly a potichu zpíváme. Naši milovaní Paradise Lost, co také před spaním lepšího, že?

Tři neděle v lese mě zocelí. Mám ruce plné mozolů a vůbec nemyslím na školu. Žádné učené kecy okolo, žádné mudrování nad zbytečnostmi. Na to není čas. Docela mi to vyhovuje. Rád sice po nocích s kamarády diskutuji o filozofii, o sci-fi, filmech, knihách a s některými i o muzice, ale teď mám krásně čistou hlavu. Docela bych tu, v Jizerkách, zůstal. Bydleli bychom na chalupě, já bych sice vydělával málo, ale zase bychom měli malé náklady. Láká mě to, říkám blondýně, ale ona je tu pořád sama. Musela bys mít kupu dětí, směju se a ona pokaždé, když o tom mluvím, tak se tak zvláštně zasní. Zbývá mi ještě pár dní. Ještě se několikrát opiju, osekám spoustu stromů, budu krmit koně mrkví, protože jí mají rádi. S chlapama budeme vézt drsný řeči, smát se a pít rum z placatky. Je mi tu tak nějak dobře, připadám si jako bych měl někde v genech tohle všechno zakódované. Nějak mi nechybí civilizace. Jenže to nejde. Musíme zase do školy. Když vyrazíme z Jablonce v neděli večer, zase leje. Rozloučit se ale přijdou všichni. Pokuřují na zastávce, poplácají mě po zádech a říkají mi slova o tom, že si mám dávat v tom velkým světě na sebe pozor. Nebojte, pokaždé, když mi bude ouvej, tak si na vás vzpomenu. Pak si sednu do autobusu a celou cestu se kroutím jako had. Všechny svaly mě bolí jako by je někdo pálil ohněm. Na chvilku usnu a zdá se mi o mýtině, na které je spousta hotového dřeva. Sednu si na pařez a poslouchám metal. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. dubna 2024

Recenze/review - FLUIDS - Reduced Capabilities (2024)


FLUIDS - Reduced Capabilities
CD 2024, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Netušil jsem, že když otevřu dveře do sklepa, že poznám, jak vypadá opravdové peklo. Ne, žádné plameny, ani vařící se kotle s hříšníky. Spravedlnost neexistuje. Jenom bolest a utrpení. Zavřeni v klecích, trpěli dlouhé roky. Znásilnění těla i duše. Musel jsem jít ven a vyzvracet se. Čeho všeho je ještě schopen člověk? Vrátil jsem se a tentokrát jsem vzal spravedlnost do svých rukou. Pustil jsem mu přímo do ksichtu novou desku FLUIDS z Arizony.

Kapela se toulá po pitevnách od roku 2018. Postupně si získala v katakombách respekt. Když jsem četl ve zprávách příběh z úvodu dnešního článku, ihned jsem si musel jejich novou desku "Reduced Capabilities" pustit. Vyčistila mi hlavu kyselinou, srovnala moje myšlenky. A potom se přenesla i do mých snů. Tohle je opravdová goregrindová a brutal death metalová noční můra!


Tahle hudba je ze své podstaty hnusná a ošklivá. Jakoby kapela vzala ty nejšílenější lidské myšlenky a exhumovala je. Vytaženy na povrchu se potom otiskly do jednotlivých skladeb. Je to samozřejmě extrém, který některé jedince vyděsí k smrti. Jenže přátelé, už jste někdy viděli večerní zprávy? V nich někdy bývají ještě horší věci. FLUIDS na to jdou opravdově, jejich příběhy připomínají staré poctivé hororové filmy. Poslouchat novou desku je jako se koupat ve vaně plné krve. Líbí se mi způsob, jakým kapela skládá, jak přistupuje ke své morbidní práci. Vše je neskutečně syrové, drsné, maniakální. Špína, kterou můžete nalézt jen na jatkách. Také cítíte tu bolest, otištěnou do stěn? Jsou to ozvěny, všechno zlé se jednou vrátí. Atmosféra, ano, to je to, oč tu běží. Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem si sedl, zapnul play a od té doby se k této desce rád a často vracím. Má v sobě něco děsivého, něco tajemného, co mě stále láká. Jako rozhovory se sériovými vrahy, jestli mi rozumíte. Ve skladbách je obsaženo něco zvráceného, co se velmi těžko vysvětluje. Lepší je poslouchat, přidávat hlasitost a potom si uděláte názor sami. "Reduced Capabilities" je albem pro všechny opravdové řezníky, pro fanoušky temných zákoutí. Pochválit musím i formální stránku. Obal i zvuk jsou stylové, uvěřitelné. Pokaždé, když potkám nebo čtu o něčem zlém, začne se mi vařit krev v žilách. Kroutím nevěřícně hlavou nad rozhodnutím soudů a mírnými tresty. Jakoby oběti nikoho nezajímaly. Vždycky si představuji, že bych toho hajzla zavřel do klece a pouštěl mu stále dokola nějakou surovou muziku. Dokud by mu nepraskly uši a nezačala z nich téct krev. Tohle album je k tomu doslova předurčeno. Netušil jsem, že když otevřu dveře do sklepa, že poznám, jak vypadá opravdové peklo. Jenže ono opravdu existuje. Je v každém z nás. Surový, drsný, mokvající goregrind smíchaný s brutálním death metalem a zvráceností! Čerstvě proříznutý vřed!

Asphyx says:

I had no idea that when I opened the basement door I would know what real hell looked like. No, no flames, no boiling cauldrons of sinners. There is no justice. Only pain and suffering. Locked in cages, they suffered for years. Rape of body and soul. I had to go out and throw up. What else is man capable of? I came back and this time I took justice into my own hands. I dropped the new FLUIDS record from Arizona right in his face.

The band has been roaming the autopsy rooms since 2018, gradually gaining respect in the catacombs. When I read the news story at the top of today's article, I immediately had to put their new record "Reduced Capabilities" on. It cleared my head of acid, straightened my thoughts. And then it spilled over into my dreams. This is a real goregrind and brutal death metal nightmare!


This music is inherently nasty and ugly. It's like the band took the craziest human thoughts and exhumed them. They're brought to the surface and then imprinted on the individual songs. It is, of course, an extreme that scares the hell out of some individuals. But friends, have you ever seen the evening news? They sometimes have even worse things on them. FLUIDS get real about it, their stories are reminiscent of honest old horror movies. Listening to the new album is like taking a bath in a tub of blood. I like the way the band composes, the way they approach their morbid work. Everything is incredibly raw, gritty, manic. The kind of filth you can only find in a slaughterhouse. Do you feel the pain imprinted on the walls too? They're echoes, everything bad comes back one day. Atmosphere, yes, that's what it's all about. Taking it round and round, I sat down, put it on play and I've been coming back to this record happily and often ever since. It has something eerie, something mysterious about it that still draws me in. Like interviews with serial killers, if you know what I mean. There is something perverse in the songs that is very hard to explain. Better to listen, turn up the volume and then make up your own mind. "Reduced Capabilities" is an album for all true butchers, for fans of dark corners. I must also praise the formal side. The cover and the sound are stylish, believable. Every time I meet or read about something bad, it makes my blood boil. I shake my head in disbelief at the courts' decisions and light sentences. It's like nobody cares about the victims. I always imagine putting the bastard in a cage and playing some crude music over and over again. Until his ears burst and started bleeding. This album is literally destined to do that. I didn't know when I opened the basement door that I'd know what hell was really like. But it does exist. It's in all of us. Raw, gritty, pissing goregrind mixed with brutal death metal and depravity! A freshly cut ulcer!


tracklist:
01. Poached 
02. Marrow 
03. Grifted 
04. Rendered (Gastronomically) 
05. Measured Antipathy 
06. Generational Taint 
07. Soot 08. Devalued 
09. Reduced Capabilities 
10. Parted 
11. Unresponsive 
12. God Moving Over The Face Of The Waters

band:
Walter - HaleDrums Synthesizers, Programming
Jan Grotle - Guitars, Bass

Recenze/review - CAUSTIC PHLEGM - Putrefying Flesh (2024)


CAUSTIC PHLEGM - Putrefying Flesh
vinyl 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Na další tělo mě upozornilo hejno much, které se jako nějaké zlé, černé svědomí vznášelo kolem. Stromy ohnuté až k zemi, jakoby chránily děsivý čin, který zde byl spáchán. Mrtvolný puch přilákal i zvědavé krkavce. Tentokrát ale nebude mršina jejich. Dívám se do její tváře a přemýšlím, kdo mohl udělat něco tak zlého. Její výraz se šílený. Z úst jí vylézají červi. Kolik takových svědectví ještě tyhle močály vydají?

Demonahrávka "Putrefying Flesh" z roku 2022 byla již vydána na všech možných nosičích. Chyběl jenom vinyl. Fanoušci se mohou těšit, Hells Headbangers se toho ujali a vy si tak můžete vychutnat morbidní, plesnivý death metal, který musel být nahráván v nekonečných močálech smrti. Budete pohřbeni zaživa!


Jediným členem kapely, který je podepsán pod všemi nástroji i vokálem je Evan (Evangelos Vasilakos) z Velké Británie. Hudba na této desce je ovlivněna jak švédským vichrem, tak americkými katakombami. Občas je možné zaslechnout i finské pohřbívání. To jsou samozřejmě jenom dojmy a připodobnění. Jinak se jedná o nahrávku, která smrdí sírou, je opatřena tradičním "bzučivým" zvukem, krásným morbidním černobílým obalem. Zkrátka a dobře, pokud jste jako já již od devadesátých let minulého století prokleti tímto stylem, budete nadšeni. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány. Pomalu se vám dostanou, jako nějaký cizopasník, do hlavy. Začnete pomalu hnít a vaše kroky povedou každou noc na nejbližší hřbitov. CAUSTIC PHLEGM exhumují tradiční, klasické postupy a dělají to velmi dobře. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Kosti jsou lámány s velkým tlakem a černou energií. Pokaždé, když otevřu podobnou rakev, jsem zvědavý, v jakém stádiu rozkladu je tělo uvnitř. Tentokrát muselo být opravdu obětí něčeho zlého, děsivého, co není rozhodně z našeho světa. Evan není jen zručný řemeslník, ale povedlo se mu dostat do jednotlivých motivů i velmi morbidní atmosféru. Zavřete spolu s ním bránu do podsvětí a budete se toulat nekonečnými chodbami Hádovy říše. Překročíte řeku Styx, abyste nakonec za zvuků téhle desky zemřeli ve smradlavých močálech. Na vaše tělo mě upozornilo hejno much, které se jako nějaké zlé, černé svědomí vznášelo kolem. Stromy ohnuté až k zemi, jakoby chránily děsivý čin, který zde byl spáchán. Mrtvolný puch přilákal i zvědavé krkavce. Mrtvolně zapáchající, plesnivý death metal, který vás převede na druhý břeh! Hniloba, špína, prokletí!


Asphyx says:

I was alerted to another body by a swarm of flies hovering around like some evil, black conscience. Trees bent to the ground, as if to protect the horrible deed that had been done here. The dead stench attracted even the curious ravens. But this time the carrion would not be theirs. I look into her face and wonder who could have done something so evil. Her expression has gone mad. Worms are coming out of her mouth. How many more such testimonies will these swamps bear?

The 2022 demo "Putrefying Flesh" has already been released on every possible medium. The only thing missing was the vinyl. Fans can rejoice, Hells Headbangers have taken over and you can enjoy the morbid, moldy death metal that must have been recorded in the endless swamps of death. You will be buried alive!


The only member of the band who is signed on all instruments and vocals is Evan (Evangelos Vasilakos) from the UK. The music on this record is influenced by both the Swedish whirlwind and the American catacombs. Occasionally, Finnish burial can be heard. Of course, these are just impressions and similes. Otherwise, this is a record that reeks of sulphur, with the traditional "buzzing" sound, and a beautiful morbid black and white cover. In short, if like me you've been cursed with this style since the 1990s, you'll be delighted. The songs are in fact very well written. They slowly get into your head, like an alien, like a stranger. You'll start to rot slowly, and your steps will lead you to the nearest cemetery every night. CAUSTIC PHLEGM exhume traditional, classical methods and do it very well. Nothing is missing, nothing is missing. Bones are broken with great pressure and black energy. Every time I open a coffin like this, I wonder what stage of decomposition the body inside is in. This time it must have really been the victim of something evil, horrific, that is definitely not of our world. Evan is not only a skilled craftsman, but he manages to get a very morbid atmosphere into each motif. Close the gate to the underworld with him and you will wander the endless corridors of Hades' realm. You'll cross the River Styx to eventually die in the stinking swamps to the sounds of this record. Your body was brought to my attention by a swarm of flies that hovered around like some evil, black conscience. Trees bent to the ground as if to protect the horrible deed that had been done here. The dead stench attracted even the curious ravens. Dead smelling, musty death metal that will take you to the other side! Rotten, filthy, cursed!


Tracklist:
01. Septic Stomp 
02. Putrefying Flesh 
03. Retch Of Death 
04. Necroyal Fluids (Bonus Track)

band:
Evan - Vocals, Guitars, Bass, Programming

A few questions - interview with death metal band from Italy - THE TOMB.


A few questions - interview with death metal band from Italy - THE TOMB.

Recenze/review - THE TOMB - The Valley of Despair (2024):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Alessandro and I have known each other for many years, I think more than thirty years, we were kids, he played in Sepolcrum and I played in SPECTROSCOPY. for a long period we didn't meet, then in 2022 we spoke and we both wanted to play our Death Metal and so we founded The Tomb.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The album The Valley Of Despair was recorded in our city Rome in SK's Music Up studio and we created our ideal sound right in this studio. We produced a sound that represents us, a 90s death metal sound, our favorite.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I wrote the songs in various periods of my life, I was very inspired, the thought of creating good death metal was a great stimulus and so I created the music. Then Alessandro wrote the lyrics inspired by ancient rituals, phobias, serials killers, death, all issues that existthey like them a lot.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

We were looking for a name for the band suited to our genre, then speaking with Alessandro he proposed the name The Tomb, I liked it immediately, simple and direct. The logo was created by a friend of the band, while the cover was completely handmade by a South American artist

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We chose Great Dane because we believe it is very professional and serious. Some friends of ours were already signed to Great Dane and their words were very good. We are very happy with our label, we will certainly do great things together.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

The bands we like are all those that convey the right emotions to us, we range a lot from Deicide to Cynic, Obituary, Atheist and many others...

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Both Alessandro and I have played in many live shows, we really like festivals but clubs are also interested and they exude particular energy. Regarding THE TOMB we would like to share the stage with other bands in extreme music festivals, we are working towards this.


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our fans can find all the contacts on our Facebook page THE TOMB, we are happy to welcome them and answer their questions. See you soon live, Greetings! Alessio Bucci

Thanx for the interview.

pátek 26. dubna 2024

Recenze/review - DEICIDE - Banished by Sin (2024)


DEICIDE - Banished by Sin
CD 2024, Reigning Phoenix Music

for english please scroll down

Pokaždé, když se zúčastním jejich mše, chce se mi zvracet. Tolik lží, tolik nenávisti, tolik jedovatých slov. Pod krásnými úsměvy se ukrývají děsivá svědectví. O bolesti, o utrpení, o mučení těla i mysli. Klečíte před dávno mrtvým bohem a modlíte se způsobem, kterému sami nevěříte. Děláte špatné věci a myslíte si, že stačí, když odříkáte pár veršů a bude vám odpuštěno. Až na věky, amen! Jenže to není pravda. Jsou tu ještě stále kapely jako DEICIDE, které vám nastaví zrcadlo.

Glen Benton a jeho věrní jsou po šesti (666) letech zpět a opět kolem sebe plivají síru. Tahle kapela pro mě byla, je a vždy bude  legendou. Patří mezi smečky, které mě přivedly k death metalu jako takovému. Mám doma celou jejich diskografii a líbí se mi nejen jejich stará klasická alba, ale i to, co nám předkládají na posledních nahrávkách. "Banished by Sin" se mi ihned zařízlo hluboko do mozku, přímo do podvědomí. Obraťte všechny kříže směrem dolů! Dráp byl zaseknut. 

Od podobných kapel nechci a neočekávám nějaké stylové změny. U nové desky oceňuji masivní a ostrý zvuk (takhle nějak zní ozvěny ze samotného pekla! Josh Wilbur - mixing, mastering). Líbí se mi i motiv na obalu, ten démon je opravdu děsivý. Vím, že byl hodně diskutovaný a je vygenerovaný umělou inteligencí, ale to dnes dělá spousta kapel. Snižují se tím náklady, stejně se tomu do budoucna nevyhneme. Názor, ale ať si každý udělá sám. Muzika samotná je potom přesně taková, jako jsme poslední roky zvyklí. Syrová a drsná, s jasným a zřetelným rukopisem DEICIDE i těžkými melodiemi, kvůli kterým všichni tuhle kapelu stále posloucháme a máme rádi. Pánové se drží tradice, klasických motivů, u jejichž zrodu kdysi sami stáli. Je to málo nebo moc? Já jsem spokojený. Osobně si myslím, že je dobře, že podobné nahrávky stále vznikají. Jsem rád, že jsem dostal další hudbu z vypálených kostelů. Není to sice samozřejmě nic překvapivého, ani nového, ale také to není jen obyčejné řemeslo a rutina. Songy mají stále spád, jsou jako lavina, jako kus rozžhaveného železa, které jsou vám hozeny přímo do rukou i do obličeje. Popáleniny třetího stupně jsou zaručeny. Jasně, svět se dnes točí už dávno jinak, death metal se posunul úplně někam jinam, než původně bylo zamýšleno právě kapelami jako jsou DEICIDE. Jenže já jsem klasik, starý metalový pes, takže nemůžu jinak, než hodnotit vysoko. Pro mě vždycky stejně bylo u hudby nejdůležitější, jestli mě ji baví poslouchat. A k "Banished by Sin" se budu rád a často vracet. To už vím teď, stejně jako jsem si jistý s tím, že někteří kněží jsou hnusní bastardi. Chtěli jste nové DEICIDE? Máte je mít! Mocný, démonický, temný, ďábelský řev death metalové bestie! Spalte všechny kříže černým plamenem!


Asphyx says:

Every time I attend their mass, I want to vomit. So many lies, so much hate, so many poisonous words. Underneath the beautiful smiles are horrible testimonies. Of pain, of suffering, of torture of body and mind. You kneel before a long-dead god and pray in a way you don't believe. You do bad things and think that if you just say a few verses, you'll be forgiven. Forever and ever, amen! But that's not true. There are still bands like DEICIDE that will hold a mirror up to you.

Glen Benton and his faithful are back after six (666) years and they're spitting brimstone around again. This band was, is and always will be a legend to me. They are one of the bands that brought me to death metal in the first place. I have their entire discography at home and I like not only their old classic albums but also what they present us on their latest releases. "Banished by Sin" immediately cut deep into my brain, right into my subconscious. Turn all the crosses downwards! The claw was stuck. 


I don't want or expect any style changes from bands like this. I appreciate the massive and sharp sound of the new album (that's what echoes from hell itself sound like! Josh Wilbur - mixing, mastering). I also like the motif on the cover, the demon is really scary. I know it's been discussed a lot and it's AI generated, but a lot of bands do that nowadays. It cuts costs, we won't be able to avoid it in the future anyway. Opinion, but let everyone make up their own mind. The music itself is then exactly what we've been used to for the last few years. Raw and harsh, with a clear and distinct DEICIDE handwriting and heavy melodies that we all still listen to and love this band for. The gentlemen stick to the tradition, to the classical themes, which they themselves once stood at the birth of. Is it too little or too much? I'm satisfied. Personally, I think it's good that recordings like this are still being made. I'm glad to get more music from burnt churches. It's nothing surprising or new, of course, but it's also not just ordinary craft and routine. The songs have a constant momentum, like an avalanche, like a piece of hot iron being thrown right into your hands and face. Third-degree burns are guaranteed. Sure, the world spins differently nowadays, death metal has moved somewhere else than originally intended by bands like DEICIDE. But I'm a classic, old metal dog, so I can't help but rate them highly. For me anyway, the most important thing about music has always been whether I enjoy listening to it. And I'll be coming back to "Banished by Sin" happily and often. I know that now, just like I'm sure with the fact that some priests are nasty bastards. Did you want a new DEICIDE? You've got them! The mighty, demonic, dark, diabolical roar of the death metal beast! Burn all crosses with black flame!



about DEICIDE on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. From Unknown Heights You Shall Fall 
02. Doomed To Die 
03. Sever The Tongue 
04. Faithless 
05. Bury The Cross... With Your Christ 
06. Woke From God 
07. Ritual Defied 
08. Failures Of Your Dying Lord 
09. Banished By Sin 
10. A Trinity Of None 
11. I Am I... A Curse Of Death 
12. The Light Defeated

band:
Glen Benton - Bass, Vocals
Steve Asheim - Drums
Kevin Quirion - Guitars, Vocals (backing)
Taylor Nordberg - Guitars, Vocals (backing)


Recenze/review - THE ROTTENING - Seeds of Death (2024)


THE ROTTENING - Seeds of Death
CD 2024, Personal Records

for english please scroll down

Podala mi ruku a byla tak krásná. Usmála se na mě. Čekal jsem na ní dlouho. Mnoho temných a chladných nocí. Konečně jsme spolu. Jen já a ona. Oba mrtví, rozpadající se v prach, oba zohavení životem i smrtí. Otevřel jsem její hrob teprve nedávno. Ležela v dřevěné rakvi. Ruce sepnuté a v nich nové EP švédských THE ROTTENING. Kapely, která uctívá stejně jako já syrový a mrazivý smrtící kov ze severu. Podám jí ruku a zapneme play. Dnes bude dlouhá noc.

Tohle je muzika do starých márnic, mezi hroby, na pohřebiště, na kterých byli kdysi pohřbíváni prokletí. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi klasický, tradiční švédský death metal, s jeho drtivými rytmy a chladnou melodikou, neváhejte ani chvilku. Budete postupně roztrhání na kusy, zasypání hlínou, abyste po několika dnes znovu vstali z hrobu. Silnější než kdy dřív, jako tohle album. 


Beru do rukou lopatu, krumpáč a vydávám se na hřbitov. Slunce pomalu odchází do záhrobí a já podléhám volání zombie. Pánové ctí veškeré náležitosti stylu, mají zvuk připomínající chřestění pytlem plným kostí, destruktivní obal, ale hlavně neodolatelnou touhu ničit hudbou vše živé i neživé. Představte si vichr, který pronikne do katakomb. Zpřehází tam všechna těla i jejich rakve. Výsledný dojem je stejný, jako z téhle desky. Kapela se volně inspirovala u metalových předků ze své země (zmiňme třeba DISMEMBER, ENTRAILS, CENTINEX, INTERMENT). Přidala své nápady, okořenila to sírou a mrtvolnou atmosférou. Výsledkem je velmi chutný a pořádně jedovatý koktejl. "Seeds of Death" je nahrávkou, která by mohla udělat dobře na duši všem starým prašivým psům a také všem, kteří mají rádi reálný, poctivý smrtící kov. Kývám se do rytmu, THE ROTTENING (pojmenováni podle posledního alba INTESTINAL), odvádějí skvělé řemeslo. Ale nejen to, přidávají navíc kus sebe samých, svých nápadů. Skladby jsou ostré jako čerstvě nabroušené čepele skalpelů. Řežou mě a pálí, rád se k desce vracím. Jen musí být tma a musí venku foukat studený vítr. V těchto momentech vynikne síla téhle nahrávky nejvíce. Je pro mě velmi příjemné se zavřít do smradlavé kostnice a drtit v ní lebky démonů. Dělám to samozřejmě při poslechu téhle desky, protože potom mi moje práce lépe utíká. Proti provedení, výrazu, ani produkci, nemám žádných námitek. Vše sedí na svých místech a já si můžu vychutnat morbidní atmosféru. Podala mi ruku a byla tak krásná. Usmála se na mě. Čekal jsem na ní dlouho. Mnoho temných a chladných nocí. Konečně jsme spolu. Jen já a ona. Oba mrtví, rozpadající se v prach, oba zohavení životem i smrtí. Starý, prašivý švédský death metal, který před vámi otevře hroby všech prokletých! Masakr v márnici!


Asphyx says:

She shook my hand and she was so beautiful. She smiled at me. I waited a long time for her. Many dark and cold nights. We're together at last. Just me and her. Both dead, crumbling into dust, both disfigured by life and death. I opened her grave only recently. She was lying in a wooden coffin. Hands clasped, holding the new EP by Sweden's THE ROTTENING. A band that worships the raw and chilling death metal of the north as much as I do. I'll shake her hand and we'll put it on play. It's gonna be a long night tonight.

This is music for the old morgues, among the graves, the burial grounds where the damned were once buried. In short, if you like classic, traditional Swedish death metal, with its crushing rhythms and cool melodies, don't hesitate a moment. You will be gradually torn to pieces, covered in dirt, only to rise again from the grave after a few today. Stronger than ever, like this album.


I pick up a shovel and a pickaxe and head to the cemetery. The sun is slowly going down and I am succumbing to the call of the zombies. The gentlemen honor all the elements of style, they have a sound reminiscent of rattling a bag full of bones, a destructive cover, but above all an irresistible desire to destroy everything living and inanimate with music. Imagine a whirlwind penetrating the catacombs. It'll disintegrate all the bodies and their coffins. The final impression is the same as on this record. The band was loosely inspired by the metal forefathers from their country (think DISMEMBER, ENTRAILS, CENTINEX, INTERMENT). They added their own ideas, spiced it up with sulphur and dead atmosphere. The result is a very tasty and properly poisonous cocktail. "Seeds of Death" is a record that could do good to the soul of all old mangy dogs and also to all who like real, honest death metal. I'm swaying to the beat, THE ROTTENING (named after INTESTINAL's last album), do a great job. But not only that, they add an extra piece of themselves, of their ideas. The compositions are as sharp as freshly sharpened scalpel blades. They cut and burn me, I like to come back to the record. It just has to be dark and there's a cold wind outside. These are the moments when the power of this record shines through the most. I find it very pleasant to lock myself in a stinking ossuary and crush the skulls of demons. I do that while listening to this record, of course, because then my work flows better. I have no complaints about the performance, the expression, or the production. Everything fits in place and I can enjoy the morbid atmosphere. She shook my hand and she was so beautiful. She smiled at me. I've been waiting a long time for her. Many dark and cold nights. We're together at last. Just me and her. Both dead, crumbling into dust, both disfigured by life and death. Old, dusty Swedish death metal that will open the graves of all the damned! Massacre in the morgue!



Tracklist:
1. Ode To Rot
2. Starless Void
3. Silence Of Your God
4. Maleficarum
5. Seeds Of Death



KNIŽNÍ TIPY - Jizvy plné beznaděje - Stefan Ahnhem (2024)


Jizvy plné beznaděje - Stefan Ahnhem
2024, Témbr

Někdy jsem v šoku, co na sebe někteří lidé uveřejní. Fotky malých dětí, nechápou, že můžou být krmivem pro zástupy pedofilů. Nikdy nevíte, koho "máte v přátelích". Mám doma dva puberťáky a ti se zdá, chápou dnešní svět sociálních sítí a influecerentů o hodně víc než já. Je prostým faktem, že sleduji několik lidí, co dělají videa o nových technologiích, o foťácích, mobilech, ale ti musí přeci jen prokázat nějaké znalosti. Musí se připravit. Nejsou to sběratelé lajků bez svědomí. Když jsem četl novou knihu Jizvy plně beznaděje, hodně jsem nad tím přemýšlel. Nemusíme chodit daleko. Moje články o muzice i o knihách dnes čte jen pár věrných, kteří chodí přímo na mé stránky. Zbytek (ta obrovská většina) se ke stránkám dostane přes vyhledávače a právě sociální sítě. Od počátku internetu se snažím si chránit soukromí. Nikde nefiguruji pod svým pravým jménem a nedávám nikam fotky celé rodiny. Jenže kolik nás takových je? A teď si představte, že si vás někdo zjistí. Najednou ho potkáte před svým domem. Neděsí vás to?

Jedné mladé influecerence se to stalo. Alespoň, v této knize. Je čtivá, baví mě. Fabian Risk si mě kdysi získal, mám rád jeho metody, způsob přemýšlení a jeho kolegyně Malin je my také sympatická. Jinak je to ale taková klasika. Znáte to, vyšetřovatelé musí mít problémy doma v rodině, musí toho na ně být naloženo až běda. Ale ono tomu asi tak opravdu je. Nedovedu si představit, že bych navštěvoval místa bestiálních činů a nijak se to na mě nepodepsalo. Viděl bych všechno pořád před sebou. Nemám rád násilí a přesto o něm čtu. Líbí se mi takové to tajemno, napětí, které mě dokáže udržet u stránek. Stefan Ahnhem si mě získal již kdysi dávno, dalo by se také napsat, že mám od něj všechny knížky, které vyšly v češtině. Jsem fanoušek a jako takovému se mi nový příběh moc líbí. Každý den mám nemilou povinnost. Musím si sednout alespoň na půl hodiny k mobilu a nebo počítači a naházet všechny své články na sociální sítě. Mám to nacvičené tak, že se s tím moc nepářu, ale když už tam jsem, nemůžu se vyhnout tomu, co se tam děje. Politika, nadávání, jakoby všechny temné myšlenky vypluly na povrch. Nechtěl bych být v pozici slavnějších lidí. Závist je něco hrozného a oni jdou s kůží na trh. A je jedno jestli něco umí nebo ne. V diskuzích je snad už jenom jed. 

Některé postavy jsou hodně nepříjemné, ale abych pravdu řekl, také se poslední dobou setkávám s čím dál tím větším počtem lidí, kteří mají nervy v kýblu. Pořád se každý porovnáváme s krásným světem umělých celebrit. Blbost, říká vám rozum, ale to jste možná vy. Nakonec stejně koupíte, co po vás chtějí. Jsou o tom psychologické výzkumy. Jediná možnost je všechno vypnout, ale tím se zase odříznete od ostatních. Něco o tom vím, pokoušel jsem se žít půl roku s tlačítkovým telefonem. Neposlal jsem nikam ani peníze, všechno je v aplikacích, celý náš život. Kdysi před lety se mi stalo, že mi kamarád poslal obrázek nového alba jedné polské black metalové kapely. Byla na něm příšera, malba s bradavkami. Zablokovali mi kvůli tomu celý účet. Ani jsem si nezavolal, neměl nikde odvolání. Musel jsem si koupit novou SIM kartu a začít znovu. Docela mě to vyškolilo. Jsem čím dál tím víc opatrný a obezřetný. V knize je i agresivní stalker. Ano, také jsem jich již pár zažil. Není to nic příjemného. To se pak člověk dozví věci, které o sobě ani neví. Je to hodně o nervy. Nedivím se, že dnes nikdo nechce psát. Názor, i když je normální, zdravý, tyhle hlupáky nezajímá. Sejmou vás, zničí. 

V případě této knihy došlo k vraždám. Možná vám bude Fabian chybět. Osobně jsem to zpočátku trošku pociťoval, ale Malin jej "nahradila" dobře. Nebojte, zápletky jsou opět složité, vede z nich spousta slepých uliček. Řešení je překvapivé. Ale hlavně, opět jsem četl jedním dechem. Asi budu mít tuhle knihu spojenou navždy s vlakem. Jel jsem z Plzně, přestupoval v Praze a pak vyrazil na sever, do svého rodného kraje. Sluchátka na uších, v nich jednu americkou black death metalovou kapelu a knihu otevřenou neustále před sebou. Musím mít místenky, už na to mám věk a ve stoje číst nedovedu. Někde u Všetat mi došlo, že vůbec nevím, jak jsme vyjeli z Prahy. Nevnímal jsem ani krásnou slečnu, což už je u mě na pováženou. Zkrátka a dobře, byl jsem pohlcen, zmuchlán a na konci vyplivnut. Získal jsem si ještě větší averzi k sociálním sítím, které jsem "nucen" používat. Dnešní doba je bohužel taková. Přesunuli jsme své životy na obrazovky. Obdivujeme lidi, kteří nic neumí. Vše bude umělé, řekl mi kdysi jeden starý moudrý pán, když jsme se v počátcích internetu bavili o tom, jaká jednou bude síť. Dnes je tomu tak. Počáteční doby, kdy do diskuzí chodili jen nadšenci a dalo se dlouhé hodiny diskutovat o problému nebo jen tak, jsou dávno pryč. Lůza zase všechno pokazila a zvítězila.

Ale zpátky ke knize. Je dobrá, co dobrá, vynikající. Autor má svůj styl, který se mi líbí. Navíc jsem měl přednostní právo si knížku přečíst. Následovat bude manželka a potom dcera. Už teď jsem zvědavý, co ony na to. Většinou máme podobný názor i vkus. Přemýšlel jsem o tom, jaké to vlastně je, vyšetřovat vraždu? Musí to být něco hrozného. Ale to my, čtenáři severských krimi, víme moc dobře. Buďte na sebe opatrní a přemýšlejte, co o sobě uveřejňujte. Dávejte si pozor na jazyk, vždycky vás někdo sleduje. Děkuji moc za pozornost, ohlasy a vůbec za všechno. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nový temný případ od autora bestsellerové série s Fabianem Riskem. V apartmá luxusního stockholmského hotelu někdo zabil úspěšnou influencerku. Šlo o chladnou popravu, nebo se tu šeredně zvrtly erotické hrátky? Případ dostává na starost Malin Rehnbergová, někdejší Fabianova kolegyně, která právě prochází profesní i rodinnou krizí. Podezření padá na agresivního stalkera, pak však dojde k další vraždě a Malin začne odkrývat souvislosti obou zločinů. Smrtelně nebezpečné souvislosti Ve hře se ocitne mnoho životů – včetně jejího.

Kolegyně Fabiana Riska na stopě vrahů, kteří nemají co ztratit

Když zákon už není na tvé straně.
Když všechno, cos vybudoval, mizí, kousek po kousku, vrstvu po vrstvě, až na holou kůži a hlouběji, až nakonec nezbude nic.
Když nic z toho, čím jsi býval, už není, a už se na to ani nerozpomeneš.
Je z tebe zvíře.
Nejsi nic.
Právě tehdy jsi úplně nejnebezpečnější.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine